Obyčejné právo

Co je to běžné právo:

Obyčejné právo je nejběžnější normativní druh předpokládaný ve federální ústavě a který edituje normy obecné a abstraktní formy.

Běžné zákony mohou být zlikvidovány v jakékoli záležitosti, s výjimkou těch, které jsou vyhrazeny pro doplňující zákony a vnitřní záležitosti Národního kongresu, které se řídí vyhláškami a usneseními.

Obyčejné zákony jsou považovány za primární normativní akty, to znamená, že vytvářejí, upravují a uhasují práva po legislativním procesu a předpisech vyjádřených přímo ve Spolkové ústavě. Další primární normativní akty jsou:

  • novely Ústavy
  • doplňující zákony
  • zákonů
  • prozatímních opatření
  • legislativních nařízení
  • usnesení

Rozdíly mezi běžným právem a doplňkovým právem

Rozdíly mezi obyčejnými zákony a doplňujícími zákony vyplývají z federální ústavy a jsou materiální a formální povahy. Rozdíl hmotné přírody se týká přesně té věci, která může být uzákoněna každým typem práva a formální rozdíl souvisí s procesem schvalování, který má každý.

Záležitosti řešené v zákoně

Doplňkové právo má svou oblast působnosti vymezenou ve Spolkové ústavě omezujícím způsobem, to znamená, že některé záležitosti mohou být regulovány pouze tímto typem práva. K tomu dochází v záležitostech, které jsou již v Ústavě stanoveny povrchně a vyžadují doplnění.

Běžný zákon stanoví tzv. Reziduální záležitosti, to znamená vše, co není vyhrazeno pro doplňující zákony, legislativní nařízení nebo usnesení.

Podle STF neexistuje žádná komplementarita mezi komplementárními zákony a obyčejnými zákony. Výhrada materiálu však má následující důsledky: věcně se doplňující právo nemůže zrušit běžným právem (vzhledem k tomu, že v těchto záležitostech nemůže přijímat právní předpisy), ale doplňující zákon může vždy zrušit řádné právo .

Schvalovací proces

Pro schválení doplňkového zákona je nezbytné, aby absolutní většina, tj. Více než polovina členů Národního kongresu, byla pro projekt.

Hlasování pro schválení obyčejného práva nastává prostou většinou, tj. Většinou poslanců, kteří jsou přítomni v den hlasování o návrhu zákona.

Formálně doplňující zákony (schválené absolutní většinou, ale neřeší-li se v záležitostech výlučných doplňkových zákonů) mohou být zrušeny běžnými zákony.

Běžný účet

Běžným zákonem je dokument, který iniciuje legislativní proces pro vytvoření nebo novelizaci běžného práva. Legislativní proces je soubor všech fází, které jsou nezbytné pro schválení návrhu zákona, od návrhu po fázi hlasování.

Kdo může navrhnout obyčejný účet?

Podle článku 61 federální ústavy je iniciativa běžných zákonů:

  • členům nebo výboru Poslanecké sněmovny
  • členovi Federálního senátu nebo Národního kongresu
  • prezidentovi republiky,
  • Nejvyššímu federálnímu soudu,
  • Vrchním soudům,
  • generální prokurátor republiky
  • a občané prostřednictvím občanské iniciativy, s podpisem nejméně 1% voličů v zemi, rozdělených alespoň v pěti státech, přičemž ne méně než 0, 3% voličů každého z nich.

Akty v přenesené pravomoci

Zákony v přenesené pravomoci jsou zákony navržené prezidentem republiky po schválení Národním kongresem, které by měly specifikovat obsah a podmínky delegace.

Podle čl. 68 odst. 1 Spolkové ústavy nemohou zákony v přenesené pravomoci přijímat právní předpisy o:

  • výlučné pravomoci Národního kongresu;
  • podléhá doplňujícímu zákonu;
  • organizace soudnictví a státního zastupitelství, kariéra a záruka jejích členů;
  • občanství, občanství, individuální, politická a volební práva;
  • víceleté plány, rozpočtové pokyny a rozpočty.

Po schválení zákona delegovaného Národním kongresem vstupuje do právního systému se statutem řádného práva.